Orion

• β Ori Rigel je nejjasnější hvězdou v Orionu. Jeho název pochází z arabského ridžl, což znamená noha. Rigel patří mezi nejjasnější hvězdy celé oblohy. Má jasnost 0,12 mag, což z něj dělá šestou nejjasnější hvězdu oblohy. Rigel je modrobílý nadobr spektrálního typu B. Modrobílá barva naznačuje, že jde o velmi horkou hvězdu. Její povrchová teplota je odhadována na 20 000 °C. Od Slunce je tato hvězda vzdálená asi 770 až 900 světelných roků září jako 40 000 Sluncí. V odstupu 9 úhlových vteřin můžete středně velkým amatérským dalekohledem spatřit průvodce 7. hvězdné velikosti ( 6,7. magnitudy ) ,kterého ve skutečnosti tvoří dvojice vzájemně si blízkých hvězd. Že jde o dvojici nám napověděl až rozbor spektra. Obě složky dvojhvězdy pravděpodobně patří do spektrální třídy B a kolem společného těžiště obíhají s periodou necelých 10 dn Rigel je součástí Zimního šestiúhelníku.
• γ Ori  Bellatrix je modrobílý obr s jasností 1,6. magnitudy ve vzdálenosti 326 světelných let od Slunce. Je třetí nejjasnější hvězdou v souhvězdí Orionu a dvacátou sedmou nejjasnější hvězdou na noční obloze. Bellatrix má asi 6 krát větší průměr než naše Slunce Patří k eruptivním proměnným hvězdám. Hvězda Bellatrix se nachází se v centrální části souhvězdí (na levém rameni) severně od Orionova pásu  (tvořeného Alnitakem, Alnilamem a Mintakou) a na západ od Betelgeuze, s nímž tvoří horní stranu postavy ve tvaru přesýpacích hodin, která je složena z nejjasnějších hvězd souhvězdí.Bellatrix je hvězda severní polokoule, je však snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země. edná se o mladou hvězdu, starou asi 10-20 milionů let, u níž se blíží konec současné fáze svého životního cyklu. Bellatrix má satelit, který se nachází v úhlové vzdálenosti 179" od hlavní hvězdy.
• Saiph Kappa Ori dosahuje na obloze 2,1. magnitudy. Jde o modrého obra spektrálního zařazení B0 ve vzdálenosti 650 světelných roků. Hvězda má přibližně 11 krát větší průměr než naše Slunce. Saiph je proměnná hvězda, ovšem jasnost se mění pouze v rozsahu 0,04m, a tak je tato změna pouhým okem nepostřehnutelná. Spektrální třída hvězdy je B0,5Ia. Jde o veleobra, tedy o hmotnou hvězdu, která již vyčerpala vodíkové palivo v jádru a prošla již i fází obra. Tato hvězda má silný hvězdný vítr, který z ní odnáší přibližně 9×10−7 hmotností Slunce hmoty za pozemský rok, tedy 1 hmotnost Slunce za 1,1 milionů let.Stáří hvězdy je asi 6,2 milionu let. Velké hvězdy, jako je například Saiph (a mnoho dalších hvězd v souhvězdí Orionu) vybouchne jako supernova typu II a zhroutí se do černé díry.
•  λ Ori Meissa (Heka)  nachází se mírně nad spojnicí Betelgeuze-Bellatrix a tvoří Orionovu hlavu.Meissa je obří hvězda spektrální třídy O8 se zdánlivou hvězdnou velikostí 3,54. Hmotnost hvězdy je asi 28krát větší než sluneční hmotnost a poloměr je oproti Slunci asi desetinásobný. Teplota vnější atmosféry je asi 35 000 K, což hvězdě dodává charakteristickou modrou záři.Meissa je dvojhvězda, druhou složkou (Meissa B) je hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy B0,5 s hvězdnou velikostí 5,6 mag. ve vzdálenosti 4,41″. Vedle dvojhvězdy se nachází další složka Meissa C, což je hvězda hlavní posloupnosti třídy F8.

• Alnitak Zeta Ori  je jedna ze tří dominantních hvězd v Orionově pásu. Při pohledu ze Země jde o první hvězdu zleva (na jižní polokouli zprava). Dosahuje 1,7. magnitudy a je horkým modrým obrem spektrálního zařazení O9 ve vzdálenosti přibližně 800 světelných roků.Ve skutečnosti jde o trojhvězdu: z nich nejzřetelnější hvězdou je modrý veleobr Alnitak Aa s absolutní hvězdnou velikostí -5,3 a zdánlivou +2,0. Jeho průvodce Alnitak Ab je modrý nadobr (absolutní hvězdná velikost -5,3 a zdánlivá 2,0) a třetí hvězdou je Alnitak B, modrá hvězda hlavní posloupnosti spektrální klasifikace OV (absolutní hvězdná velikost -3,0 a zdánlivá 4,0), objevený v roce 1998. Jde o jednu z nejteplejších ze Země dobře viditelných hvězd: spolu s vedlejší hvězdou v Orionově pásu, Delta Ori (Mintaka), patří k modrým nadobrům s povrchovou teplotou přes 30 000 K.
• Mintaka  Delta Ori je stálicí druhé hvězdné velikosti a západní z trojice hvězd tvořících Orionův pás. Tento modrý obr spektrálního zařazení O9 se nachází přibližně 900 světelných roků od Země. Pokud na Mintaku namíříte třeba i jen malý dalekohled či větší triedr, spatříte v odstupu 52 úhlových vteřin stálici 7. hvězdné velikosti,která patří do spektrální třídy B a s Mintakou pravděpodobně tvoří fyzický pár. Jasnější z dvojice je spektroskopickou dvojhvězdou s periodou oběhu 5,73 dne. Ve stejném čase mění jasnost mezi 2,2. a 2,4. magnitudy,takže ji navíc pozorujeme jako zákrytovou dvojhvězdu. Další průvodce dosahuje 14. hvězdné velikosti a najdeme jej v odstupu asi 33 úhlových vteřin od hlavní složky. Ukážou ho až skutečně velké dalekohledy.
• Alnilam Epsilon Ori je hvězda, modrý veleobr spektrální třídy B0Ia, je prostřední hvězdou Orionova pásu, Na obloze svítí jako stálice 1,7. magnitudy.  Její hmotnost činí několik desítek hmotností Slunce a během několika milionů let by měla dospět do stádia supernovy. Z povrchu stálice vane silný hvězdný vítr dosahující rychlosti okolo 2000 kilometrů za sekundu. Hvězdu obklopuje slabá mlhovina NGC 1990 o velikosti asi 50 úhlových minut,kterou budí k záření nejspíše právě Epsilon Ori. Mlhovina je příliš slabá na to,aby byla viditelná pomocí běžných amatérských přístrojů. Alnilam je od nás velmi daleko, odhady vzdálenosti mluví o 1300 světelných letech.

• Orionův meč je dalším asterismem v tomto souhvězdí. Jde o skupinu třech velmi slabých hvězd, podstatně slabších a navzájem bližších než Orionův pás. Ve skutečnosti jsou to dvě hvězdy. Třetí objekt, který vypadá jako zamlžená hvězda, je Velká mlhovina v Orionu, která je osvětlována soustavou čtyř hvězd, zvanou Trapez (česky: Lichoběžník). Nejjasnější hvězdou v Orionově meči je Iota Orionis (ι Ori), která nese název Hatysa. Tato hvězda je spektrální klasifikace O, je to tedy modrý obr.
• Hatysa Iota Ori  je hvězda v souhvězdí Orionu. Se zdánlivou hvězdnou velikostí 2,8 je osmou nejjasnější hvězdou tohoto souhvězdí a nejjasnější součástí asterismu Orionův meč. Hatysa je čtyřhvězda, jejíž hlavní složkou je hmotná spektroskopická dvojhvězda s velmi výstřednou (e=0,764) oběžnou drahou a oběžnou dobou 29 pozemských dní. Jejími složkami jsou hvězdy spektrálních tříd O9III a B0,8III/IV, druhá z nich je asi o 2 mag. slabší. Jota Ori se nachází ve vzdálenosti 1300 světelných roků. Hvězdu obklopuje slabá emisní mlhovina s otevřenou hvězdokupou NGC 1980. Již v menším amatérském přístroji vás jistě upoutá nápadné nakupení hrstky stálic v širším okolí Joty Ori. Jihozápadně od ní najdeme širokou dvojhvězdu Struve 747 se složkami 4,8. a 5,7. magnitudy v odstupu asi 36 úhlových vteřin. Obě hvězdy jsou modré, patří do spektrální třídy B. Dále na západ od této dvojice leží Struve 745 se složkami 8,3. a 9,3. magnitudy v odstupu 29 úhlových vteřin.

• Orionův štít je relativně volná skupina hvězd, která tvoří Orionův štít. Na rozdíl od většiny binárních a více hvězd, které sdílejí stejné označení Bayer, jsou hvězdy v systému Pi Ori poměrně vzdáleny. Pi-1 Orionis a Pi-6 Orionis jsou odděleny téměř devíti stupni.

• Pi-4 Ori má zdánlivou velikost 3,7 a je vzdálen 1250 světelných let. Je to spektroskopická dvojhvězda, složená ze dvou hvězd hvězdné třídy B2. Vytváří velmi těsný pár a není možno je rozlišit ani středními dalekohledy. Dle jejich spektra lze zjistit skutečnost, že jsou to dvě hvězdy. Hvězdy se obíhají navzájem za 9,5 dní. Obě mají zhruba desetkrát více než Slunce a jejich svítivost je 16 200 a 10 800 krát větší než Slunce.
• Pi-5 Ori má zdánlivou velikost 3,7mag a je 14 světelných let vzdálených od sluneční soustavy.
• Pi-6 Ori je jasně oranžový obor patřící do spektrální třídy K2II. Je to proměnná hvězda se střední vizuální velikostí 4,5. Hvězda leží od Země asi 954 světelných let.

• V souhvězdí je celá řada vícenásobných hvězdných systémů a dvojhvězd pro malé a střední dalekohledy. Některé z nich si ukážeme.

• σ Ori (Struve 762) je vícenásobný systémem. Najdeme ji ¾ stupně jihozápadně od hvězdy Alnitak. Stálice 3,6. magnitudy. Při pohledu přes dalekohled v odstupu 13 úhlových vteřin od hlavní složky spatříte průvodce 6,8. magnitudy. Další, téměř stejně jasnou složku 6,7. mag uvidíte v odstupu 42 úhlových vteřin. Středně velkým amatérským přístrojem můžete spatřit ještě čtvrtou složku 9. magnitudy (v opačném směru než jsou předchozí dva průvodci) v odstupu 11 úhlových vteřin od hlavní hvězdy. Hlavní složka  těsnou dvojhvězdou, která je však daleko za hranicemi možností rozlišení pomocí amatérských dalekohledů, jelikož rozteč složek s jasnostmi 4,2. a 5,1. magnitudy činí jen asi 0,25 úhlové vteřiny. Celkově jde tedy o pětihvězdný systém. Vzdálenost Sigmy Ori je více než 1000 světelných roků od nás. Všechny složky jsou hmotné a zářivé hvězdy patřící převážně do spektrální třídy B, se stářím několik milionů roků.
• Struve 761 najdeme velice blízko Sigmy Ori, pozorný pozorovatel si všimne dvojice hvězd, kterou ve větší vzdálenosti doplňuje třetí jasnější složka. Tento systém nese označení Struve 761. Nejjasnější složka dosahuje 7,9. magnitudy a ve vzdálenosti asi 70 úhlových vteřin najdeme dvojici stálic 8,4. a 8.5. magnitudy v odstupu 9 úhlových vteřin. Vícenásobný hvězdný systém Sigma Ori s blízkou trojicí hvězd Struve 761 se vám při nevelkých zvětšeních pohodlně vejdou do jednoho zorného pole vašeho dalekohledu

• 32 Ori (Struve 728) dalekohled se silným zvětšením je nutný dvojici hvězd 32 Ori. Rozteč složek v tomto případě činí v současné době pouze 1,2 úhlové vteřiny. Hlavní hvězda dosahuje 4,5. magnitudy, průvodce 5,8. magnitudy a obě dvě řadíme do spektrální třídy B. Jejich oběžná doba kolem společného těžiště trvá zhruba 600 roků. Dvojhvězdu od nás dělí zhruba 290 světelných roků. Na obloze ji najdete 1,5 stupně východně od hvězdy Bellatrix.
• Éta Ori je čtyřnásobný hvězdný systém. Dvojici 3,7. a 4,8. magnitudy v odstupu 1,7 úhlové vteřiny rozliší středně velký amatérský dalekohled. Jasnější složka je navíc zákrytovou dvojhvězdou s periodou 8 dnů. Během zákrytů jasnost Éty Ori poklesne o asi 2 desetiny magnitudy. Další průvodce ji obíhá s periodou přibližně 9,5 roku. Všechny 4 složky pravděpodobně patří do spektrální třídy B. Vzdálenost této hvězdné partičky odhadujeme na zhruba 900 světelných roků.

• 33 Ori je těsnou dvojhvězdou jejíž složky 5,8. a 6,9. magnitudy dělí na obloze 1,9 úhlové vteřiny. Dvojici lze rozlišit již menším amatérským přístrojem se silným zvětšením, lépe však poslouží dalekohled střední velikosti. Obě hvězdy patří do spektrální třídy B. Dvojhvězdu najdete asi 3,5 stupně severně od hvězdy Mintaka.
• Jota Ori dvojhvězda, která je nejjasnějším objektem Orionova meče - vhodná pro malé dalekohledy. Najdeme ji jižně od M42. Hlavní složku 2,8. magnitudy doplňuje průvodce 7. hvězdné velikosti v odstupu 11 úhlových vteřin. Primární složka patří do spektrální třídy O, průvodce do spektrální třídy B. V odstupu 50 úhlových vteřin se nachází další slabá hvězdička 10. magnitudy. Hlavní složka je navíc spektroskopickou dvojhvězdou s periodou oběhu 29 dní, průvodce obíhá po výstředné dráze. Kolize jejich silných hvězdných větrů jsou zdojem rentgenového záření. Jota Oriona se nachází ve vzdálenosti okolo 1300 světelných roků.

• objekty kolem M42 (Orionův meč)
• objekty kolem Orionova pasu
• objekty v severní části Oriona
• ostatní objekty

• M42 (NGC 1976) emisní mlhovina               Rektascenze: 05h 35m 17,2s          Deklinace: -05° 23' 27'', 4,5 mag   
• M43 (NGC 1982) emisní mlhovina               Rektascenze: 05h 35m 31,3s          Deklinace: -05° 16' 03", 9,0 mag
• M78 (NGC 2068) emisní mlhovina               Rektascenze: 05h 46m 45,8s          Deklinace: +00° 04' 45", 8,0 mag
• NGC 1977 reflexní mlhovina                         Rektascenze: 05h 39m 36,1s          Deklinace: -69° 39' 26", 6,5 mag
• NGC 1973 prachová mlhovina                      Rektascenze: 05h 45m 53,8s          Deklinace: -22° 00' 00", 7,0 mag
• NGC 1975 prachová mlhovina                      Rektascenze: 05h 38m 20,7s          Deklinace: -70° 41' 09", 7,0 mag  
• NGC 1981 otevřená hvězdokupa                   Rektascenze: 05h 35m 09,6s          Deklinace: -04° 25' 30", 4,2 mag
• NGC 1999 reflexní mlhovia                           Rektascenze: 05h 36m 25,3s          Deklinace: -06° 42' 57", 7,6 mag
• NGC 1980  + Jota Oriona                             Rektascenze: 05h 35m 25,9s          Deklinace: -05° 54' 35" , 7,0 mag
• NGC 2024 (Plamen) emisní mlhovina          Rektascenze: 07h 38m 23,9s           Deklinace: +21° 34' 27", 8,3 mag
• IC 434 Koňská hlava mlhovina                    Rektascenze: 05h 41,0m                Deklinace: -02° 24'
• NGC 2023 reflexní mlhovina                         Rektascenze: 05h 41m 38,3s           Deklinace: -02° 15' 33" , 8,0 mag
• NGC 2071 reflexní mlhovina                         Rektascenze: 05h 47m 07,3s          Deklinace: +00° 17' 39", 8,0 mag
• NGC 1788 reflexní mlhovina                         Rektascenze: 05h 06m 53,1s          Deklinace: -03° 20' 27", 10,0 mag
• NGC 2175 kulová hvězdokupa                       Rektascenze: 06h 09m 39,6s          Deklinace: +20° 29' 15", 7,5 mag 
• NGC 2174 emisní mlhovina                           Rektascenze: 06h 09m 23,7s          Deklinace: +20° 39' 34", 7,6 mag
• NGC 2169 otevřená hvězdokupa                   Rektascenze: 06h 08m 24,3s          Deklinace: +13° 57' 53", 5,9 mag
• NGC 2194 otevřená hvězdokupa                   Rektascenze: 06h 13m 45,9s          Deklinace: +12° 48' 24", 8,4 mag
• NGC 1662 otevřená hvězdokupa                   Rektascenze: 04h 48m 28,9s          Deklinace: +10° 55' 49", 6,4 mag
• NGC 2022 planetární mlhovina                     Rektascenze: 05h 42m 06,1s           Deklinace: +09° 05' 10", 11,2 mag 

• M42 (NGC 1976) se nachází  v Orionově meči - jeden z nejvyhledávanějších objektů na celé obloze - Velká mlhovina v Orionu. Jde o velký komplex mezihvězdného plynu a prachu vzdálený 1600 světelných let (některé zdroje uvádějí 1350 sv. let). Šířka je 33 světelných let. Je vidět i pouhým okem přímo uprostřed Orionova meče - jasnost objektu dosahuje 4,5. magnitudy, může být snadno viditelná na nepřesvětlené obloze i prostýma očima, jako mlhavá skvrnka obklopující stálici 4. hvězdné velikosti-Théta Oriona. Při pohledu pouhým okem, lépe triedrem  se jeví jako jedna hvězda. Ve skutečnosti však jde o vícenásobný hvězdný systém, který je hlavním zdrojem světla mlhoviny. Částečně tento systém dokáže rozlišit  malý dalekohled s dostatečně velkým zvětšením. Spatříte v něm 4 složky páté až osmé hvězdné velikosti, uspořádané do tvaru lichoběžníku. Díky svému tvaru dostala tato skupinka pojmenování „Trapéz“. (viz. dále). Orionův komplex zahrnuje mnoho objektů na ploše několika set světelných let z nichž nejvýraznější je právě M42. Zemi nejbližší emisní mlhovina je právě M42, ned vedle ní se nalézá další mlhovina známá jako M43 , tyto dvě mlhoviny jsou od sebe odděleny temnou mlhovinou s podivným názvem Rybí tlama. Velká mlhovina v Orionu je částí komplexu mlhovin nazývaného OMC-1, který má průměr několik stovek světelných let, do něhož mimo ni patří např. mlhovina Koňská hlava, Mlhovina Plamínek, Barnardova smyčka.
• Barnardova smyčka celé souhvězdí obepíná mohutná, rozepínající se kulová vrstva emisního vodíku, která je známá jako Barnardova smyčka, případně Barnardův prsten. Objevil ji roku 1895 E. E. Barnard na snímku s dlouhou expozicí. Tvoří ji ionizovaný plyn, který je vytlačován žhavými hvězdami Orionovy asociace, hlavně Trapezem. Její původ není dodnes uspokojivě vysvětlen. Pravděpodobně patří do rozsáhlého komplexu mlhovin, ze kterého se hvězdy asociace zrodily. Úhlový průměr Barnardovy smyčky je asi 10°, což odpovídá velikosti asi 20 měsíčních disků. Skutečný průměr mlhoviny je 280 světelných let a její vzdálenost od Slunce je asi 1600 světelných let. Její stáří je podobné věku celé asociace. Odhaduje se zhruba na 3 miliony roků.

• Pás Orionu tvořený hvězdami Alnitak, Alnilam a Mintaka protíná mlhovinu Koňská hlava a mlhovinu Plamen. Pod pásem se nachází velká emisní mlhovina v Orionu objevená v roce 1610 francouzským astronomem Nicolas-Claude Fabri de Peirescem. Velká mlhovina v Orionu je mimo jiné Zemi nejbližší emisní mlhovinou. Ve spodní části je pak k vidění proměnná hvězda Saiph - veleobr který již vyčerpal vodíkové palivo ve s jádru a také nejjasnější hvězda Orionu – Rigel - modrobílý nadobr spektrálního typu B. Vpravo od Rigela se pak rozprostírá reflekční mlhovina Hlava čarodějnice. Zdroj textu: apod.nasa.gov

• M43 (NGC 1982) emisní mlhovina, s jasností okolo 9. magnitudy sousedí s M42 na severu. Je součástí Velké mlhoviny, zdánlivé oddělení obou objektů způsobuje temný prachový pás.Na obloze zabírá plošku o velikosti asi 20 krát 15 úhlových minut. Mlhovina obklopuje mladou proměnnou hvězdu NU Oriona, která mění jasnost mezi 6,5. a 7,6. magnitudy a je nejspíše hlavním zdrojem světla M43. Patří do spektrální třídy B. M43 je poměrně snadno viditelná malými dalekohledy jako slabá zář obklopující zmíněnou hvězdu. Středně velký amatérský přístroj za kvalitních pozorovacích podmínek ukáže náznaky struktury mlhoviny a větší dalekohled přidá několik slabých hvězd v této oblasti. Nápadný je zejména temný záliv táhnoucí se přes východní a jižní část mlhoviny. Na detailních snímcích se jeví M43 velmi bohatě strukturovaná.
• ​NGC 1977+NGC 1973+NGC 1975 NGC 1977 je reflexní mlhovina, která se nachází severně od emisních mlhovin M42 a M43. Je součástí seskupení reflexních mlhovin, mezi které patří i NGC 1975 a NGC 1973. V mlhovině NGC 1977 jsou dvě jasnější hvězdy 42 a 45 Orionis. V dalekohledu mlhovina připomíná podélný mlhavý flíček kolem těchto hvězd. Mlhovina se jeví rozdělená na tři části díky temným prachovým mračnům. Mlhovina je poměrně slabá, na její pozorování lze doporučit alespoň středně velký amatérský přístroj, ve kterém je vidět jako mlhavá skvrna protažená jihovýchodním směrem, v náznaku však může být na temné obloze viditelná i většími triedry. Modrou barvu způsobuje odraz světla hvězd od mezihvězdného prachu. Skupina mlhovin se někdy nazývá Běžec. Severně od tohoto komplexu mlhovin se nachází jasná otevřená hvězdokupa NGC 1981.
• NGC 1981 otevřenou hvězdokupu najdeme v severní části Orionova meče a asi půl stupně severně od mlhoviny NGC 1977obsahuje několik desítek jasných mladých hvězd shromážděných ve vzdálenosti přibližně 1240 světelných let od Země. hvězdokupa s celkovou jasností 4,5. magnitudy, se rozkládající na ploše asi 25 úhlových minut. Na temné obloze je snadno pozorovatelná i prostýma očima jako mlhavá skvrna. Tvoří ji mladé modré hvězdy 6. až 8. magnitudy. Na čisté tmavé obloze je možné hvězdokupu zcela rozložit na jednotlivé hvězdy i triedrem 10x50 a dalekohled o průměru 100 mm poskytne pěkný pohled i při základním zvětšení.

• NGC 1999 Téčko v Orionu leží cca 1,5stupně jižně od M42, je to slabá reflexní mlhovinu, která obklopuje z astronomického hlediska nedávno zrozenou proměnnou hvězdu s označením V 380 Oriona. Hmotnost hvězdy odhadujeme na asi 3,5 násobku hmoty našeho Slunce, povrchovou teplotu na přibližně 10 000 stupňů Celsia. Stálice je mladá, je stále zahalena do mateřské mlhoviny. Mlhovinu vidíme díky odrazu světla od prachových částic. NGC 1999 má na obloze velikost asi 2 úhlové minuty a na její spatření je vhodný alespoň středně velký amatérský přístroj,který ji za dobrých podmínek ukáže jako slabou kruhovitou skvrnku okolo zmíněné hvězdy. Vzhledem k malým úhlovým rozměrům je potřeba větší zvětšení. 
• NGC 1980 slabá emisní mlhovina s otevřenou hvězdokupou, která obklopuje dvojhvězdu Jota Ori. Již v menším amatérském přístroji vás jistě upoutá nápadné nakupení hrstky stálic v širším okolí Joty Oriona. Jihozápadně od ní najdeme širokou dvojhvězdu Struve 747 se složkami 4,8. a 5,7. magnitudy v odstupu asi 36 úhlových vteřin. Obě hvězdy jsou modré,  patří do spektrální třídy B. Dále na západ od této dvojice leží Struve 745 se složkami 8,3. a 9,3. magnitudy v odstupu 29 úhlových vteřin.

Barnard 33, NGC 2023, NGC 2024, M78, IC 434, 432, 431 objekty soustředěné kolem hvězdy Alnitaku, objekty IC423 a IC 426 jsou poblíž hvězdy Mintaka

• M78 (NGC 2068) je reflexní mlhovina která leží 2,5 stupně severovýchodně od Alnitaku je to nejjasnější reflexní mlhovina ze skupiny mlhovin zahrnující také NGC 2064, NGC 2067 a NGC 2071. Všechny patří do Orionova komplexu, který je od Země vzdálený okolo 1 600 světelných let. M78 lze snadno nalézt i pomocí malých dalekohledů. Její celková jasnost dosahuje 8,3. magnitudy a rozměr asi 8 x 6 úhlových minut. Na temné obloze je snadno viditelná i běžným triedrem jako slabá mhavá skvrnka. Za její viditelnost mohou dvě hvězdy, HD 38563A a HD 38563B - obě o velikosti 10 mag. V mlhovině se nachází také 45 proměnných hvězd typu T Tauri a také 17 Herbigových-Harových objektů.V jejím nitru spatříte dvojici slabých stálic 10. hvězdné velikosti. Nejvýraznější je severní část mlhoviny,směrem k jihu pozvolna slábne. Ve větších amatérských přístrojích již lze sledovat náznaky vnitřní struktury prachové mlhoviny. 
• NGC 2071 reflexní mlhovina - nalezá se severovýchodně od M 78. Je mnohem slabší a také podstatně menší než její slavnější M78. Mlhovina obklopuje slabou hvězdu 9,7. magnitudy a odráží k nám její světlo. Na spolehlivé spatření NGC 2071 lze doporučit alespoň středně velký amatérský dalekohled, ve kterém se prezentuje jako slabá zář okolo zmíněné hvězdy. Za dobrých pozorovacích podmínek je mlhovina viditelná i v menších světelných přístrojích. 
• NGC 2023 (LBN 954) je emisní a reflexní mlhovina. Velikost nmlhoviny je 10 x 10 úhlových minuta je vzdálena 1470 světelných let. Mlhovinu nalezneme poblíž Alnitaku obklopující stálici 7,8. magnitudy, patřící do spektrální třídy B, která je zdrojem jejího světla. Jako slabá mhlavá zář kolem této hvězdy je mlhovina viditelná již v menších amatérských přístrojích. 
• NGC 2024 leží v blízkosti hvězdy Alnitak severovýchodním směrem. Jde o poměrně jasnou emisní mlhovinu. Je známá jako Plamenná mlhovina, či prostě Plamen. Na obloze dosahuje velikosti asi 25 úhlových minut. S hodnotou okolo 8. magnitudy je za dobrých pozorovacích podmínek již v dosahu menších hvězdářských přístrojů,ve kterých je viditelná jako nesouměrnost v okolní záři Alnitaku. Temný pás rozdělující mlhovinu na tři části může být za velmi dobrých podmínek viditelný již středně velkými amatérskými dalekohledy. Mlhovina mnohem lépe vynikne, pokud odstraníte Alnitak ze zorného pole vašeho dalekohledu.  Pokud by byla NGC 2024 osvětlována Alnitakem, musí se nacházet v podobné vzdálenosti jako tato hvězda-tedy přibližně 800 světelných roků. NGC 2024 je vzdálena vzdálena asi 1 400 světelných let.
• IC 434 temná mlhovina, nachází se přímo pod hvězdou Alnitak.Táhne se jižně od této hvězdy v délce asi 1 stupně, šířce asi 20 úhlových minut. Přibližně uprostřed mlhoviny leží malý temný záliv, napodobující tvar koníka o velikosti asi 5 úhlových minut. Tento temný prachový výběžek je mezi hvězdáři známý jako Mlhovina Koňská hlava (Barnard 33). Od Země je vzdálená 1500 světelných let a je široká 3,5 světelných let. Patří mezi nejsnáze identifikovatelné mlhoviny na obloze, je součástí tmavého prachovo-plynového mraku a má tvar koňské hlavy. Temnou mlhovinu Koňská hlava také menšími přístroji rozhodně nespatříte,může být v náznaku viditelná až ve větších dalekohledech.

• IC 432 a IC 431 jsou reflexní mlhoviny, které leží asi půl stupně severně od Alnitaka. IC 431 je na západě a je osvětlena hvězdou  HD 37774, spektrální třídy B3Vn,  vzdálenou 1070 světelných let, která dává  mlhovině výrazně modrou barvu. Jasnější a větší IC 432 na východ (vlevo) má ve svém středu hvězdu HD 37776 spektrální třdy  B2IV  vzdálenou 1660 světelných let. 423
• IC 426, IC 424, IC 423 jsou tři poměrně malé reflexní mlhoviny nacházející se poblíž hvězdy Mintaka - západním směrem IC  a jihozápadně IC 424 a 423. IC 423 a IC 426 mohou být snadno detekovány pomocí 8-palcového (203 mm) dalekohledu. jejich velikost je 6x3 a 7x6 uhlových minut .Třetí mlhovina zabírá plochu pouze 2x1 uhl. minuty. 

• NGC 2068 (M78) je velice snadno pozorovatelná a dá velmi snadno najít, protože leží 3° východně a 0,5° severně od hvězdy nazývané Mintaka (δ Ori), která je součástí Orionova pásu. Mlhovina je v dosahu triedru 10x50, ale je k tomu zapotřebí průzračná obloha, což platí i pro pozorování dalekohledem o průměru 60 až 80 mm. Velmi zřetelně je viditelná dalekohledem o průměru 140 mm, ve kterém vypadá jako našedlá nebo namodralá široká skvrna, která obklopuje dvojici hvězd. V dalekohledu o průměru 300 mm se severní hrana mlhoviny jeví velmi ostrá, což je způsobeno přítomností tmavého pruhu.Mlhovina je snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, protože leží velmi blízko nebeského rovníku. Je tedy jedno, z jaké zemské polokoule je sledována a o její výšce nad obzorem rozhoduje zejména deklinace místa pozorování, ať už je na severní nebo jižní polokouli. Na severní polokouli je to objekt letní oblohy, zatímco na jižní polokouli je to výrazný objekt zimní oblohy. Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od listopadu- Je to nejjasnější reflexní mlhovina na celé obloze. Její hvězdná velikost je 8,3 a od Země je vzdálená 1 600 světelných let.
• NGC 2071 další reflexní mlhovinu nalezneme 12′ severně od M78, která je spolu s M78 součástí větší soustavy mlhovin.Je mnohem slabší a také podstatně menší než její slavnější sousedka. Mlhovina obklopuje slabou hvězdu 9,7. magnitudy a odráží k nám její světlo. Na spolehlivé spatření NGC 2071 lze doporučit alespoň středně velký amatérský dalekohled 2° východně od M78 leží velmi stará otevřená hvězdokupa NGC 2112, která má magnitudu 9 a rozměr 11′. 2,5° 

• NGC 2175 + NGC 2174 na severovýchodě souhvězdí, poblíž hranice s Blíženci,se prezentuje NGC 2175 (mlhovina s Opičí hlavou). Jde o nepříliš nápadnou, na jasnější hvězdy chudou otevřenou hvězdokupu s celkovou jasností okolo 7. magnitudy a velikostí okolo 18 úhlových minut. Obsahuje několik desítek hvězd. Nejvýraznější z nich dosahuje 7,6. magnitudy a je velmi mladou horkou stálicí spektrálního zařazení O6. V menších dalekohledech spatříte jen hrstku hvězd, lépe hvězdokupa vynikne ve středně velkých amatérských přístrojích. Hvězdokupu obklopuje emisní mlhovina NGC 2174 o velikosti asi 30 krát 40 úhlových minut. Je poměrně jasná a pod temnou oblohou může být viditelná i v malých dalekohledech. 
• NGC 2169 jasnoá,ale chudá otevřená hvězdokupa. Dosahuje 6. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 7 úhlových minut. Hvězdokupa je snadno viditelná již v triedru nebo malém dalekohledu. Nejvýraznější stálice-horký obr spektrálního zařazení B1 zde dosahuje 7. hvězdné velikosti. V silnějším dalekohledu se tváří jako těsná dvojhvězda s roztečí složek 2,6 úhlové vteřiny. Jasnější složka je 8. magnitudy, průvodce je o jednu hvězdnou třídu slabší. V blízkém okolí těsné dvojhvězdy je ještě viditelných několik dalších slabších stálic.  Vzdálenost NGC 2169 odhadujeme okolo 4000 světelných roků od nás,stáří je pravděpodobně nižší než 10 milionů roků.
• NGC 2194 je otevřená hvězdokupa s celkovou jasností 8,5. magnitudy a rozměru okolo 10 úhlových minut.  V malých dalekohledech je viditelná jako slabá mhavá skvrnka. Středně velký amatérský přístroj již ukáže okolo 20 hvězd. V ještě větších přístrojích je velmi bohatou skupinou slabých hvězd, z nichž některé se jeví seskupené do hvězdných řetězců. Stáří hvězdokupy činí několik stovek milionů roků a od nás ji dělí značná vzdálenost, 12 000 světelných let. Kromě modrobílých hvězd obsahuje také NGC 2194 několik oranžových a červených obrů. 
• NGC 1662 otevřenou hvězdokupu nalezneme v severozápadní části souhvězdí, v oblasti Orionova štítu. Hvězdokupa dosahuje 6,4. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 20 úhlových minut. Hvězdokupu snadno ukáže triedr. Nejjasnější stálice zde dosahuje 8,4. magnitudy. Středně velký amatérský přístroj ukáže přibližně 15 hvězd seskupených do tvaru velkého řeckého písmene sigma. Vzdálenost NGC 1662 je přibližně 1400 světelných roků.