Tyto stránky jsou věnovány především začátečníkům, a pro ty kteří  mají jen minimální zkušenosti s pozorováním noční oblohy

Grafika1.JPG
                                                   ♦ ♦ ♦   Stránky jsou postupně v přípravě  ♦ ♦ ♦                                                                            

Aktualizace  Pastýř ASTROKUK, Moje výbava
na tomto webu

Souhvězdí

  • Upřeme - li svůj zrak na jasnou, pokud možno bezměsíčnou noční oblohu, spatříme nad hlavou odhadem 3000 hvězd, na první pohled neuspořádaných. Snahy zavést na hvězdné nebe jakýsi řád jsou staré jako lidstvo samo. V současnosti se hvězdná mapa skládá z takzvaných souhvězdí - obrazů složených z jasnějších hvězd, pomáhajících pozorovateli zorientovat se na hvězdném nebi. Význam souhvězdí byl zprvu především mytologický - souhvězdí znamenalo bájnou postavu, zvíře či věc, které byla zajištěna věčná sláva přenesením na nebeskou klenbu. V dnešní době však souhvězdí chápeme spíše jako jednotlivé oblasti oblohy - obdobu "okresů" či "států" na mapách pozemských. Jsou zobrazována jako geometrické obrazce spojující snadno nalezitelné hvězdy a těmto obrazcům je zároveň přisouzena celá část oblohy. Své názvy si souhvězdí nesou z dob starého Řecka a jeho bájesloví a při troše fantazie lze i na dnešních mapách (a samozřejmě i na obloze) rozpoznat například letící labuť či postavu bojovníka Oriona.
  • Vlivem pohybu Země kolem Slunce dochází také ke změnám na noční obloze a každou roční dobu pozorujeme jinou část oblohy. Pro přehlednost si lze tedy oblohu ještě dále rozdělit na čtyři části podle ročních dob, ve kterých daná souhvězdí nejlépe spatříme. Speciální kapitolou jsou souhvězdí obtočnová, která jsou vidět celý rok
  • Souhvězdí je oblast na obloze s přesně vymezenými hranicemi. Často se souhvězdí říká i zdánlivému útvaru na obloze (alignementu), který je tvořen spojnicemi několika nejjasnějších hvězd. Tyto v dávných dobách lidem připomínaly různé bohy, zvířata apod., podle kterých je pak pojmenovali. V každé civilizaci byl systém souhvězdí jiný.
  • Na nebi bylo Mezinárodní astronomickou unií (v roce 1925) nakonec ustaveno právě 88 souhvězdí. Z nich 48 nese pojmenování ještě z antických dob, byla popsána v Ptolemaiově Almagestu. Názvy těchto 48 souhvězdí se vztahují k řeckým mýtům. Pokrývají především severní nebeskou klenbu. Jsou to třeba Býk, Velká medvědice, Orion, Andromeda a další. Řecká civilizace pravděpodobně tato souhvězdí převzala z Mezopotámie nebo z Egypta. Tradiční souhvězdí se nachází na té části oblohy, která byla viditelná z 35° severní šířky v době kolem roku 5000 př. n. l. Jednotlivé tvary však mohly být známy už mnohem dříve (například obraz souhvězdí Oriona byl nalezen i na kosti pocházející z doby kamenné).
  • Souhvězdí jižní oblohy vznikla později. Autory jejich názvů i tvarů jsou mořeplavci a vědci, kteří se v době zámořských objevů dostali na jižní polokouli, kde mohli poprvé tato souhvězdí pozorovat a kteří je potřebovali k orientaci. Popis jižní oblohy dokončil v 18. století francouzský astronom Nicolas Louis de Lacaille. Ten zavedl například souhvězdí: Trojúhelník, Mikroskop, Vývěva a podobně.
  • Souhvězdí i dnes pomáhají při orientaci na obloze. Žijeme-li na severní polokouli, pak můžeme během roku pozorovat souhvězdí severní, zatímco jižní nám zůstanou z velké části skryta. Je to dáno tím, že zemská osa se v prostoru téměř nepohybuje a vůči vzdáleným hvězdám zůstává v klidu (míří stále k Polárce neboli Severce). Jižní souhvězdí jsou pak bez ustání zakryta zemským tělesem.
  • Souhvězdí v okruhu kolem světového pólu, tzv. Cirkumpolární souhvězdí jsou vidět z daného místa po celý rok. Poloměr tohoto okruhu je stejný jako zeměpisná šířka místa pozorování. Pozorovatel na pólu vidí neustále tutéž část oblohy. Naopak pozorovatel stojící blízko rovníku by během jednoho dne mohl teoreticky spatřit celé nebe i se všemi hvězdami. Polárku by neustále viděl těsně nad horizontem.
  • Prakticky k tomu však nikdy nedojde, neboť ve dne hvězdy pozorovat nemůžeme a celá jedna polovina nebe, ve které se nachází Slunce, je skryta v jeho záři. Musíme si počkat mnoho měsíců, než se Země na své dráze kolem Slunce posune. Tak se nám otevře výhled na souhvězdí do této chvíle skrytá. Právě proto se často hovoří o jarní, letní, podzimní a zimní obloze.
  • Jednotlivé hvězdy souhvězdí spojuje pouze lidská představivost. Slunce stejně jako ostatní hvězdy, které vidíme prostým okem na obloze, patří do naší Galaxie, ale jinak jsou na sobě nezávislé. Vedle sebe můžeme vidět hvězdy, které se navzájem vůbec nepodobají, které dělí propastné vzdálenosti a které se pohybují různými směry. Pomíjivost tvarů souhvězdí je poměrně „svižná“: kolem 30 tisíc let. Poté se hvězdy od sebe na obloze vzdálí a obrazec se rozpadne.Výjimkou jsou takzvané otevřené hvězdokupy a pohybové hvězdokupy. Jsou-li dostatečně blízko, mohou tvořit a většinou i tvoří převážnou část celého souhvězdí. Hyády v Býku a většina hvězd Velkého vozu takovými hvězdokupami jsou. Dnes už označení souhvězdí neznamená jen tvar a několik hvězd v tento tvar spojený. Každé jedno souhvězdí má přesné hranice a stává se v podstatě jakýmsi územím, do kterého spadá všechno, co v tomto území můžeme v dalekém vesmíru pozorovat (tělesa Sluneční soustavy se při pozorování ze Země mohou postupem času promítat do různých souhvězdí).
LogoNew.png
  • na této stránce - konkrétně zde je možno zadat Vaše pozorovací místo (město apod.) a sledovat oblohu aktuapně v reálném čase. Po zadání pozorovacího místa je nutno potvrdit a Aktualizovat - políčko dole pod mapou

Videa
zpět
zpět
Použité zdroje pro tvorbu těcto stránek 
  • PC SOFTWARE   Stellarium, Cartes du Ciel
  • http://forum.kosmonautix.cz 
  • http://hvezdnouoblohou.wz.cz
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/
  •  http://www.dalekohledy.cz
  •  http://astronomia.zcu.cz
  •  www.astro.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one